Kam dřív skočit?

čtvrtek 20. dubna 2017

Ahoj čtenáři!

To nám to jaro moc dlouho nevydrželo, co říkáte. Nevím jak vás, ale mě ta zima už vážně nebaví. Bere mi energii, přijdu si neustále taková unavená a nejvíc to pozoruji na očích. Každý večer mi přijde, jako bych pod nimi měla dva velké pytle, což je ale možná taky tím, že pracuji u počítače.

Dřív jsem u počítače také trávila hodně času, ale rozhodně ne tolik, kolik tam strávím, když u něj pracuji. Nesmíte se tedy divit, že blog tak flákám. Přijdu domů a jediné, na co maximálně koukám, je nějaký seriál. Někdy si říkám, že nás ty počítače prostě zničí, nemyslíte si?

Máme za sebou Velikonoční prázdniny, které pro mě byly jako seslané z nebes. Ve čtvrtek jsme se vydali s kamarádkami (a kamarádem) za tanečkem do centra Prahy - hezky jsme se po dlouhé době namalovaly a oblékly, tak jsem se zas cítila hezká, haha. Navíc byl večer vážně skvělý a moc jsem si to užila.

V pátek byl čas na kocovinu, vyrazily jsme už jen ve dvou na menší nákupy a na náplavku, což bylo také moc příjemné, až na to, že nebylo úplně teplo. Sice to chvílemi vypadalo, že bude svítit sluníčko a bude hezky, ale pak se zase zatáhlo a nic.

V sobotu jsme se s Honzou vydali na výlet k jeho rodině, kde jsme si udělali krásnou procházku. Sice také nebylo zrovna teplo, ale dalo se. Já jsem se dokonce hecla a poprvé v životě jsem upletla pomlázku. Vážně to není tak složité, jak se zdá, jen musí člověk pochopit, jak na to. No, není to také nejdokonalejší pomlázka na světě, ale co. V pondělí jsem s ní dostala vyšleháno, takže by se dalo říct, že jsem si na sebe upletla bič.

V neděli jsem jako správná hospodyňka zadělala na mazanec a pustila se do nádivky. Obojí dopadlo nad očekávání dobře, takže se můžu pomalu vdávat (raději ještě ne, prosím)! Večer jsem navštívila mamku, která pořád ještě válčí se zlomenou nohou a trochu jí pomohla, s čím potřebovala.

No a v pondělí jsem dostala svou krásnou pomlázkou, a potom si celý den kreslila. Kreslila jsem naposledy tak tři roky zpět, tak jsem si to strašně užila. Potřebujeme do nového bytu nějaké obrázky, tak jsem nakreslila lapač snů, třeba vám ho do příštího článku vyfotím. Anebo koukněte ke mě na instagram. Teď už je zarámovaný a čeká jen na pověšení nad postel. Měla jsem totiž v poslední době trochu problém se spánkem, tak jsem se rozhodla proti tomu zakročit. Asi to není jako pravý lapač snů, ale třeba se mi pod ním bude taky líp spát :)


Toto byla ještě jedna snaha, asi tak týden zpátky, vyfotit outfit, ale přijde mi, že jsem to úplně zapomněla. Ze všech fotek mi připadá použitelná jen jedna, a to tato. No a co si budeme povídat, stejně s ní nejsem úplně spoko.

Uvidíme, třeba to s oteplením půjde líp. Je na mě trošku vidět, že jsem se klepala zimou. I přesto, že jsme to fotili v době, kdy jsem ještě v bundičce klidně strávila celý den.

Napište mi, jaké byly vaše Velikonoce :)

Pac a pusu! Kač

Jak se naučit relaxovat?

neděle 2. dubna 2017

Ahoj!

Zase se hlásím po delší době. Už si ani nepamatuju, kdy jsem psala poslední příspěvek (pamatuji si, že byl o koncertě Above&Beyond). Článek měl moc hezké ohlasy od několika lidí, kteří tuto hudbu poslouchají, ale neznají třeba nikoho, kdo by ji také poslouchal. Moc mě tedy vaše komentáře potěšili a omlouvám se, že jsem vás zklamala a dlouho nic nepřidala. 

Má to jedno vysvětlení.

Od chvíle, kdy jsem se vrátila po státnicích do práce si tam připadám tak nějak jako nudle v bandě, která lítá sem a tam. Práce mě pořád moc baví, ale nedokážu naplnit takové limity, které bych měla. Bohužel. Což mě v poslední době dostalo do obrovského stresu, který bych nepřála ani největšímu nepříteli. Stresu a také takového pocitu, že nejsem dost dobrá. Snažím se zlepšit, ale nejde to ze dne na den.

K tomu jsme se s Honzou stěhovali, což zabralo každý volný víkend i chvilku po práci. Jela jsem tak proto na doraz a nějak jsem se z toho začala hroutit. Sešlo se toho prostě hodně najednou. Stěhování, práce, a ještě si moje mamka zlomila nohu. To vše byly takové psychické zátěže, že jsem minulý týden myslela, že se prostě musím zhroutit. A také jsem si uvědomila, jak důležité je odpočívat a najít i chvilku jen na sebe. Naučit se relaxovat.

Jenže bohužel, ani to nejde ze dne na den. Je to 14 dní od chvíle kdy mi začalo být opravdu špatně. Špatně jsem spala, neustále mě bolela záda a ruka - tlak u srdce. Vše prostě ze stresu, který jsem si ale dělala sama a nedokázala jsem se vůbec uklidnit. A dokonce to došlo tak daleko, že jsem zažila záchvat úzkosti v metru, kdy jsem musela volat Honzovi, aby mi přišel naproti. Opravdu nic příjemného, nikomu bych to nepřála. Řekla jsem si tedy dost a musím s tím začít něco dělat. Dát si vše do pořádku.

Včera jsme si udělali výlet na náplavku a přestože tam byl asi milion lidí (protože trhy), mě to strašně pomohlo. Jít s davem, ale nikam nespěchat. Pokukovat po stáncích a být nadšená ze Slovinských specialit i tulipánů. Zamilovat se do bylinek a odnést si domů tymián.


Večer s Above & Beyond, aneb když vás hudba obejme.

neděle 12. února 2017

Nene, nezavírejte, neutíkejte, přestože posloucháte jiný styl hudby! Teda, pokud chcete, klidně utečte, ale nemusíte se bát, že bych vám něco vnucovala, jen se mi v hlavě honí pár myšlenek, tak jsem je chtěla sepsat. První víkend v prosinci jsme totiž s Honzou jeli (vlakem) do Mnichova, kde jsme měli koupené lístky na, dalo by se říci, moji nejoblíbenější kapelu a to Above&Beyond. 


Obecně nejsem typ člověka, který by odsuzoval někoho podle toho, co poslouchá. Často se mi to ale děje nazpátek. Nemám to ráda, a nemyslím si, že je někdo lepší nebo horší, podle toho jestli poslouchá pop, hip-hop, nebo trance. Pro mě je prostě trance tak nějak "vyšší kultura", než třeba písničky, které se normálně hrají v rádiu a jsou zrovna moderní (i když samozřejmě sama jdu ráda jednou za čas na párty, kde se hrajou "rádiovky").

Ale prostě u trance texty znamenají tak nějak víc, hudba je promyšlenější, a celé to tak nějak dává mnohem větší smysl, než to, co hrají v rádiích. Pokud vám není dobře, tak vás ta hudba obejme a dodá vám sílu. Pokud máte radost, ještě podtrhne tuto náladu. Každý si v ní najde to svoje, každému dává něco jiného!

 
template design by Studio Mommy (© copyright 2015)