Wildest moments

středa 1. listopadu 2017

Sedíš kousek ode mě, dokonce tak blízko, že mohu cítit tvůj parfém. Co je to, Miss Dior? Předkloněná a opřená o dlaně, pohupuješ nohama a broukáš si píseň, kterou neznám, ale moc bych si přál znát její slova. Usmíváš se a měsíční světlo vykresluje detail tvé tváře. Je teplo, okolo nás stromy.



Opírám se stejně, jako ty o kraj pingpongového stolu, na kterém sedíme. Malíčky se málem dotýkáme. Jsou přesně tak daleko, že se kůže nedotýká, a přesně tak blízko, že cítím teplo tvého těla. Koukáš se do dálky a já bych si moc přál vědět, na co myslíš. Nechci na tebe zírat, proto klopím zrak, nechci, abys odešla.

Cizinci

pondělí 23. října 2017

Vypadala zvláštně v prostoru jeho obývacího pokoje. Étericky, jako kdyby tam vůbec nepatřila. Jak se pohybovala, jak jí její hnědé vlasy, střižené do roviny, spadaly podél obličeje. Jak si je pravou rukou dala za ucho. Rozhlížela se po tmavém masivním nábytku a velké sedačce v šedé barvě. Přistoupila ke knihovně a začala očima přejíždět po názvech knih, které nikdy nepřečetl.

„Dáš si něco?“ zapojil do kabel do svého telefonu a pustil hudbu. Podívala se na něj. Nervózní výraz v jejím obličeji trochu povolil, oddechl si.

„Dala bych si víno,“ usmála se a podívala se mu do očí. Znervózněl. „Máš červený?“

Kývnul a odešel pro skleničky. Ve skříňce vzal dvě. Ty větší, na červené. Lahev vína do sebe nasála vzduch, když vytáhl korek. Odložil jej a nalil do obou sklenic stejně. Vrátil korek dovnitř a se skleničkami se pomalu vrátil do pokoje, kde ji nechal. Skoro nevěřil, že tam bude. Bylo to jako sen.

Vztahy bez závazku

sobota 14. října 2017

ŽIJU! A mám za sebou první měsíc opravdového, dospěláckého života (čti: poprvé zaměstnaná na plný úvazek). Ano, do Bonami jsem také občas chodila každý den, ale pořád to byl úvazek jen poloviční. A jaké to bylo?

Klidné. Hektické. Hektické. Klidnější. Hektické. Klidné. Hektické.... 


 
template design by Studio Mommy (© copyright 2015)